sobota 28. října 2017

Velký hmyzí večer aneb dáte si červa?

Zdravím vás, milí čtenáři!

Je pravda, že už dlouho se chystám vydat další jídelní článek, ale pořád se k tomu ne a ne dostat...

No, rozhodla jsem se, že zážitek z nedávné doby bude přesně to pravé pro můj návrat, taková malá reportáž či zkrátka popis takového normálního večera v restauraci Klub cestovatelů v Brně. Bystřejší již z názvu pochopili, oč se jedná...

Zkrátka jsme večeřeli hmyz.


Na tomto místě by se asi hodilo nějaké varování. Tak tedy:

Pokud jste útlocitná povaha a vadí vám o hmyzu i byť jen číst, tak radím přestat číst právě teď a uvidíme se u nějakého příjemného nebroučího receptu. ;)


Ne, vážně, dám vám šanci, obrázek v náhledu je příjemný, varuji dopředu... ;)


Tak, dobře, budu předpokládat, že všichni entomofobové opustili tuto stránku a pustím se konečně do popisu celé události.


O akci jsem se doslechla už někdy před rokem či dvěma, řeč na ni ale doma přišla až po záříjovém asijském food festivalu, kde se hmyz taky připravoval. Manžel tehdy prohlásil, že by si to dal možná tak někde v klidu, v restauraci a s výkladem, švagr zase vyjádřil přání ochutnat... a jelikož měl druhý zmíněný nedávno narozeniny, hádejte jak to dopadlo.

Co se týká mě osobně, hmyzu se nebojím, nedělá mi problém na něj sáhnout a největší strach jsem měla z toho, že mi nějaké tužší kousky zůstanou mezi zuby. Jinak mi ale cvrček nepřipadá nijak výrazně nechutnější na pohled než třeba taková kreveta...
Zkrátka musím říct, že představa, že jdu jíst hmyz, ve mně nevzbuzovala moc žádné emoce. Asi bych se výborně hodila pro přežití v džungli, nic to se mnou nedělá ani teď.
(Každý má něco, já se zase velmi těžko dokážu dotknout cizích vypadaných vlasů, dokonce i čistit vlastní hřebeny je pro mě hodně náročné...)

Jeden větší krasavec než druhý...
Ještě než jsme vyrazili, pročetli jsme články o tom, jak hmyzí večery probíhají, takže jsme byli připraveni. Snažila jsem se nemít žádné předsudky, čemuž docela pomohlo i to, že jsme se v Klubu sešli v hojném počtu cca 40 lidí... A taky docela dobré africké víno.

Prostor restaurace byl příjemný a na stole už to hýřilo životem, červi se žouželili, cvrčci nervózně přešlapovali... Normálka, znáte to.




 Já šla prozkoumat hmyz, moji pánové zůstali zbaběle sedět a čekali na zahájení.

Celým večerem nás provázel pan kuchař Milan Václavík, který se "hmyzí kuchyni" věnuje už roky a navíc umí mluvit, takže se dobře poslouchá.
Posádku restaurace si rozdělil na dvě poloviny, vždy jedna část sleduje přípravu jídla v reálném čase a u toho poslouchá výklad (jednak o samotné přípravě hmyzu, kde všude ve světě se konzumuje, jak si jej připravit doma, že hmyz u nás zatím není uznán jako potravina, ale to by se mělo od ledna změnit, výživové hodnoty, a mnoho dalšího...), druhá čeká, případně už jí.


Celé menu jde od toho méně "složitého" k většímu hmyzu, za příplatek bylo možné objednat tarantule či štíry (toho už jsme tedy nevyužili). 
Začínali jsme tedy jednoduše, moučnými červy
Kuchař je nejprve rychle spařil ve vroucí vodě, následně orestoval na pánvičce a okořenil. 
No, a bylo hotovo. 
První hmyzí pokrm večera, první porce hmyzu v životě (tedy ta vědomě pozřená). 


Osobně jsem se rozhodla psychickou bariéru překonat rychle - prostě šup tam s ním.
A ono to nebylo špatné, vlastně to moc nemělo žádnou distinktivní chuť, takže pražené a solené to bylo trochu jako cibulka nebo opečené nudle (ve kterých by se to asi úplně ztratilo).


Druhý chod byli banánoví cvrčci na másle.
Uznávám, tady už je to se vzhledem trochu horší, mají přeci jen více nožiček a z celého večera mi přišli asi nejošklivější (ano, i třeba než švábi) a dlouho jsem si je neprohlížela.
Ale (i díky máslu) chutnali dost jako kukuřice a celkově to taky nebylo nijak strašné. Zvlášť když si k tomu případně člověk mohl vzít salát a suchárek na zajezení.


Další přišly na řadu larvy potemníka brazilského (čili větší červi) na česneku a chilli (které ale nepálilo, já bych klidně přidala).
Trochu větší verze prvního chodu byla bez problémů, zase to bylo docela dobré, chutnalo to jako popcorn s česnekem a k vínu by je člověk nakonec křoupal docela ochotně.



A přitvrzovalo se.
Saranče stěhovavá na víně. (Jedno mluvnické okénko, ano, skutečně je to TA saranče, podobně jako ta káně a ta sršeň.)
U té už je lepší nejíst poslední článek zadních noh, protože jsou na něm malé výrůstky, které jsou tužší a prý škrábou.
Na základní škole jsme jejich menší příbuzné chytali na dvorku, doma jsem tím potom krmila naši rosničku, ale jíst je mě tehdy skutečně nenapadlo.
Opět mě příjemně překvapilo, chuťově to totiž bylo dobré, víno dodalo vůni a jemnou kyselost.


A chod poslední, smažená nymfa švába. Zvířátko to moc hezké není, pan kuchař zmiňoval Vetřelce, já si vzpomněla spíš na Edgara z MIB.
Ačkoliv to jako popis této fotky bude někomu znít divně, tento chod mi chuťově přišel nejlepší (no jo, je to tak). 


A na závěr ještě sladká tečka, perník s moučnými červíky. Jako asi dobré, zkrátka obyčejný a trochu suchý perník, poleva nebo marmeláda by tomu prospěla (ale pokud je to sladké, je to dobré, znáte to.)). Jen bych ocenila víc něco, kam by byl hmyz lépe zakomponován, tohle byl prostě jen perník s přídavkem, který v tom ale neměl větší chuťový smysl.

Pánové ještě na cestu nepohrdli panáčkem červovice, mě na pálenky moc neužije a potřebovala jsem ráno vstát do práce.
A potom už jen zaplatit a hajdy domů...

Celý zážitek hodnotím kladně, každý den tedy hmyz jíst nepotřebuji, ale třeba proteinový prášek či tyčinky (protože hmyz je výborný zdroj proteinu) by mi nevadily a hezkou restauraci s promyšleným hmyzím konceptem bych navštívila klidně (ostatně, v Evropě jsme prý jediní, kteří hmyz nekonzumují, tedy vědomě, jinak si o průmyslově vyráběných potravinách iluze moc nedělám).

Pokud jste experimentátoři tělem i duší, rozhodně mohu celý večer doporučit, bylo to příjemné, poučné, atmosféra byla přátelská (a v případě, že byste nakonec vyměkli, nikdo vás nebude nutit dojídat).
Velké hmyzí večery se pořádají pravidelně, tak pokud máte zájem, neváhejte si místo v restauraci rezervovat.

Tak co, zvládli byste sníst hmyz?
Je pro vás hmyz možným jídlem budoucnosti, klidně i ve formě moučky (tedy bez nožiček a tvaru hmyzu, jen jako přísada bez chuti) nebo je to pro vás naprosto nemyslitelné?

Ráda si přečtu vaše názory!

A.

Žádné komentáře:

Okomentovat