středa 14. září 2016

Vaření a já

Zdravím vás, milí první čtenáři mého blogu!


Už měsíce mi v hlavě klíčil jeden nápad, postupně rostl, sílil, nedal mi spát... Zpočátku jsem mu nevěnovala pozornost, ale postupem času to bylo stále těžší a těžší, až to jednoho dne vybublalo, přeteklo (a jako vždy se to pěkně připeklo k plotně) a tak vás můžu přivítat na svém čerstvě narozeném blogu, věnovaném vaření. 

Ke kuchyni mám blízko už od malička, mamince (shodou náhod kuchařce) jsem pomáhala už od docela malého štěňátka. Ostatně drahý dědeček dával velmi rád k dobru historku o tom, jak ve věku dvou a půl let velmi opatrně podávám mamince z lednice jedno vejce po druhém. 
Tohle nadšení mi zůstalo, jen vejce už nepodávám tak opatrně a někdy se to vymstí. 

Rizozo s grilovanou zeleninou

První věc, o které by se dalo tvrdit, že jsem ji uvařila, byla Polévka, zřejmě proto, že polévky bezbřeze miluji (a těším se, až se mi polévková rubrika zde na blogu naplní mými milovanými recepty).
Polévka sestávala z kostky bujonu, půl pytlíku mražené zeleniny, vody a rýže jako zavářky. Z dnešního hlediska ji vlastně nepovažuji za jídlo, ale v mých osmi letech to byl i tak báječný výkon. 

Quiche se sušenými rajčaty a salátem

Má další dvě jídla byla zcela jistě hodolanská omáčka a brokolicová polévka. 
To byla také poslední jídla, u kterých se mě někdo cíleně pokoušel "učit vařit", potom jsme přešli spíše na systém okukujícího pomocníka v kuchyni, což fungovalo pro všechny mnohem pohodlněji a rychleji. 

Kváskový chléb

Domnívám se, že jednou z nejlepších věcí na umění vařit je, že si můžete uvařit COKOLIV, na co máte chuť, a to naprosto KDYKOLIV, kdy na to máte chuť (pravda, to může být někdy trochu ošemetné), navíc přesně tak, jak to máte rádi. (Což je perspektiva, která by měla být předkládána zejména mláďatům, třeba by potom byli ochotní se nad vařením zamyslet.) 

Osobně ani moc nechápu, jak někdo může nechtít vařit a být na to líný, ale to věc osobních preferencí.
Kromě toho, vaření mě zkrátka vždy bavilo a považuji ho za velice užitečného koníčka. 

Thajské rybí kari

Má kuchařská historie je plná úspěchů i neúspěchů, hlavně v začátcích to mnohdy skončilo nevalně, neznala jsem postupy, techniky, kombinace... Nastěstí já sním víceméně všechno, a tak mi tolik nevadila ani rozvařená rýže, tuhé maso, pepřová polévka či zvláštní útvar, připečený na pech, aneb první pečivo.
A nakonec jsem se to naučila.

V tuto chvíli vařím, troufám si říci, dobře. K dokonalosti ještě kousek schází a já se k němu ráda propracuji. 
Právě teď je ta správná chvíle založit si o jídle blog, posunula jsem své kuchařské schopnosti aspoň na takovou úroveň, že si to zaslouží vlastní prostor. 

Domácí pizza

Jaké tedy mé vaření je?

Dávám přednost jednoduchým chutím i relativně jednoduchým receptům, stát u plotny hodinu v kuse? Ale kdeže. Spíš jednou za čas projít kolem, něco promíchat, přidat, dochutit... 
Vaření není raketová věda, je to radostné a hravé, aspoň pokud si to takové umíte udělat.
Mám ráda chutě spíš nekomplikované, jednoduché a jasné, v mé kuchyni nenajdete bujonové kostky ani jiná "polévková koření" a dochucovadla. Nevadí mi to, ale sama mám raději, když každé jídlo chutná jinak. Navíc k smrti ráda ochucuji bylinkami.

Krém z medvědího česneku

Vařím spíše bez masa, takže se můžete těšit hlavně na vegetariánské (či veganské) recepty, občas proložené něčím rybím. 
Někdy trochu bojuji se stylingem jídla na talíři, ale snad mi to odpustíte. 

V tuto chvíli už mi nezbývá, než vám popřát příjemné čtení dalších článků a budu doufat, že si spolu něco dobrého uvaříme!

A mezitím se mějte krásně!
An.

<a href="http://www.bloglovin.com/blog/18248307/?claim=7eh75kzpwc3">Follow my blog with Bloglovin</a>




Žádné komentáře:

Okomentovat