pondělí 14. listopadu 2016

Ryba v papilotě

Jak už jsem psala v některém z předchozích článků, nejraději mám recepty, které jsou rychlé, snadné na přípravu a přitom dobré, nešizené.

Jedním z takových je ryba pečená v papilotě ( Papilota je balíček z alobalu či, jako v mém případě, z pečícího papíru, původně prý ve tvaru srdce, ale my méně šikovní se docela klidně spokojíme i s obyčejným zabalením "nahranato").


Při tomto receptu člověk ušetří pánev a celkově je ryba méně mastná, lehčí na žaludek, zároveň nádherně provoněná ostatními ingrediencemi a neuvěřitelně šťavnatá.



Na jeden balíček (případně si vynásobte počtem strávníků) budeme potřebovat:

cca 200g filetu z ryby, v mém případě pstruha losového (případně makrelu, pstruha, lososa, candáta,... Jen nedoporučuji tuňáka a jiné ryby, které se krájí na "steaky", ty by se zbytečně vysušily).

Tymián, rozmarýn (nebo jinou vaši oblíbenou bylinku), buď čerstvé nebo sušené

Pár plátků citronu

Pórek/zelená cibulka

Stroužek česneku

Sůl, pepř

Kapku oleje/másla



Rybu omyjeme, dočistíme (od slizu, zbylých kostí a jiných věcí, které jíst nechceme), necháme oschnout, osolíme a opepříme z obou stran. 

Potom přichází zábavnější část - rybu položíme na připravený obdélník pečícího papíru a rovnoměrně na ni rozložíme bylinky, česnek na plátky, na drobno nakrájený pórek a citron. 
Můžeme lehce zakapat olivovým olejem nebo poklást malými kousky másla.


Rybu následně zabalíme.
(Já to dělám tak, že volné konce nakonec založím pod rybu, lépe to drží a kupodivu ani šťáva nevytéká.)

Pečeme ve troubě vyhřáté na 180-200°C, ideálně na horkovzduch (ale funguje to krásně i bez něj, nedávno jsem to omylem pekla na horní gril a taky to bylo skvělé, jen mi málem shořel papír...).

A potom už jen vytáhneme z trouby vonící balíček a servírujeme.
V mém případě to bylo s pečenými brambory a restovaným pak choy zelím.
Můžeme přelít i šťávou, která se v papilotě zachytí.

Určitě se rybou dá péct v balíčku i zelenina a brambory na malé kousky.


Ryba v papilotě je rozhodně moje nejoblíbenější úprava ryb, maso je krásně křehké, šťavnaté, provoněné bylinkami a kůže jde velmi snadno sloupnout (pro nás, co kůži nejíme, je to docela důležitá část). 
Rozhodně vám ji doporučuji vyzkoušet, je to za trochu námahy hodně muziky. 

Co vy a ryby, jíte je nebo ne? A jaká je vaše oblíbená úprava?
Mějte se krásně!
An

pondělí 10. října 2016

Slaný koláč Quiche

Zdravím vás, přátelé!

Tak je to konečně tu, první recept! Sice to chvíli trvalo, mezitím jsme se stihli přestěhovat, ale je tu tady!

Dnes si uvaříme něco, co vypadá docela složitě, ale ve skutečnosti je to recept nesmírně jednoduchý (a hlavně chutný).

Quiche čili Slaný koláč z křehkého těsta


Musím říct, že quiche je jedno z jídel, které se u nás těší velké oblibě, jednak je hezký na pohled, možností kombinací je mnoho, báječně provoní kuchyň a navíc je to jídlo, které se dá prakticky transportovat v krabičce do práce.

Na mou oblíbenou variantu s rukolou, lososem a sušenými rajčaty budeme potřebovat:

Na křehké těsto:
cca 250 dkg mouky,
cca 150 dkg studeného másla,
dvě lžíce studené vody,
jedno až dvě vejce (záleží na velikosti, mouce, atd.).
lžička soli

Na náplň:
smetanu ke šlehání (pro méně kalorickou verzi nahradíme mlékem),
zakysanou smetanu,
50 g uzeného lososa,
tři hrsti rukoly (nebo listového špenátu),
sušená rajčata,
sýr ementálského typu,
opět 1-2 vejce
+ sůl, pepř, bylinky,...

Nejprve vypracujeme křehké těsto.
Suroviny smícháme dohromady, ze začátku tvoříme tak trochu drobenku, po chvíli by se mělo těsto začít spojovat.
Dáváme pozor, aby bylo máslo opravdu studené a nepropracováváme těsto příliš dlouho, nemusí být nejkrásnější a navíc mouka saje rozpuštěné máslo a byla by z něj tak jen tuhá hrouda. (Pokud neradi děláte těsto, můžete ho i koupit, funguje to jak s křehkým tak s listovým těstem.)

Těsto vyválíme na asi půlcentimetrovou placku a vyložíme s ním koláčovou formu, propícháme dno vidličkou, aby z něj odcházela pára a nezvedala ho, zatížíme (já na něj prostě položím pečící papír a na to postavím menší hrnec, ale jde to i s fazolemi) a pečeme v troubě na horkovzduch na 180°C 10 - 15 minut, aby bylo pevné, ale ne příliš upečené.

Vytáhneme předpečený korpus z trouby, necháme ho lehce vychladnout a mezitím si připravíme náplň.

Na náplň pevné součásti (sýr, ryba, sušená rajčata, rukola) nakrájíme na menší kousky a rovnoměrně rozprostřeme na korpus.

Tekuté součásti (smetany, vejce, sůl, pepř) smícháme a vytvoříme homogenní směs.

Přelijeme tekutou směsí korpus, ujistíme se, že je vše rovnoměrně a můžeme zase péct.

Pečeme opět na 180°C asi 30 - 35 minut nebo dokud náplň nepřestane téct a povrch lehce nezezlátne. (Pokud se vám zdá hotový dříve, nevadí, každá trouba peče jinak.)

Necháme před podáváním lehce vychladnout a zatuhnout, nakrájíme a podáváme. Já ho mám nejraději s čerstvým salátem, ale chutná i samotný.


Volba náplně koláče je vždy zcela na vás, výborný je klasický Quiche Lorraine se slaninou a sýrem, s kozím sýrem, s chřestem, kuřetem či se zelenými fazolkami.
Zatím se mi ještě nestalo, že by nakonec nechutnal.


Doufám, že vás recept inspiroval a příště se společně pustíme do něčeho podzimního a teplého!

Mějte se krásně!
An

středa 14. září 2016

Vaření a já

Zdravím vás, milí první čtenáři mého blogu!


Už měsíce mi v hlavě klíčil jeden nápad, postupně rostl, sílil, nedal mi spát... Zpočátku jsem mu nevěnovala pozornost, ale postupem času to bylo stále těžší a těžší, až to jednoho dne vybublalo, přeteklo (a jako vždy se to pěkně připeklo k plotně) a tak vás můžu přivítat na svém čerstvě narozeném blogu, věnovaném vaření. 

Ke kuchyni mám blízko už od malička, mamince (shodou náhod kuchařce) jsem pomáhala už od docela malého štěňátka. Ostatně drahý dědeček dával velmi rád k dobru historku o tom, jak ve věku dvou a půl let velmi opatrně podávám mamince z lednice jedno vejce po druhém. 
Tohle nadšení mi zůstalo, jen vejce už nepodávám tak opatrně a někdy se to vymstí. 

Rizozo s grilovanou zeleninou

První věc, o které by se dalo tvrdit, že jsem ji uvařila, byla Polévka, zřejmě proto, že polévky bezbřeze miluji (a těším se, až se mi polévková rubrika zde na blogu naplní mými milovanými recepty).
Polévka sestávala z kostky bujonu, půl pytlíku mražené zeleniny, vody a rýže jako zavářky. Z dnešního hlediska ji vlastně nepovažuji za jídlo, ale v mých osmi letech to byl i tak báječný výkon. 

Quiche se sušenými rajčaty a salátem

Má další dvě jídla byla zcela jistě hodolanská omáčka a brokolicová polévka. 
To byla také poslední jídla, u kterých se mě někdo cíleně pokoušel "učit vařit", potom jsme přešli spíše na systém okukujícího pomocníka v kuchyni, což fungovalo pro všechny mnohem pohodlněji a rychleji. 

Kváskový chléb

Domnívám se, že jednou z nejlepších věcí na umění vařit je, že si můžete uvařit COKOLIV, na co máte chuť, a to naprosto KDYKOLIV, kdy na to máte chuť (pravda, to může být někdy trochu ošemetné), navíc přesně tak, jak to máte rádi. (Což je perspektiva, která by měla být předkládána zejména mláďatům, třeba by potom byli ochotní se nad vařením zamyslet.) 

Osobně ani moc nechápu, jak někdo může nechtít vařit a být na to líný, ale to věc osobních preferencí.
Kromě toho, vaření mě zkrátka vždy bavilo a považuji ho za velice užitečného koníčka. 

Thajské rybí kari

Má kuchařská historie je plná úspěchů i neúspěchů, hlavně v začátcích to mnohdy skončilo nevalně, neznala jsem postupy, techniky, kombinace... Nastěstí já sním víceméně všechno, a tak mi tolik nevadila ani rozvařená rýže, tuhé maso, pepřová polévka či zvláštní útvar, připečený na pech, aneb první pečivo.
A nakonec jsem se to naučila.

V tuto chvíli vařím, troufám si říci, dobře. K dokonalosti ještě kousek schází a já se k němu ráda propracuji. 
Právě teď je ta správná chvíle založit si o jídle blog, posunula jsem své kuchařské schopnosti aspoň na takovou úroveň, že si to zaslouží vlastní prostor. 

Domácí pizza

Jaké tedy mé vaření je?

Dávám přednost jednoduchým chutím i relativně jednoduchým receptům, stát u plotny hodinu v kuse? Ale kdeže. Spíš jednou za čas projít kolem, něco promíchat, přidat, dochutit... 
Vaření není raketová věda, je to radostné a hravé, aspoň pokud si to takové umíte udělat.
Mám ráda chutě spíš nekomplikované, jednoduché a jasné, v mé kuchyni nenajdete bujonové kostky ani jiná "polévková koření" a dochucovadla. Nevadí mi to, ale sama mám raději, když každé jídlo chutná jinak. Navíc k smrti ráda ochucuji bylinkami.

Krém z medvědího česneku

Vařím spíše bez masa, takže se můžete těšit hlavně na vegetariánské (či veganské) recepty, občas proložené něčím rybím. 
Někdy trochu bojuji se stylingem jídla na talíři, ale snad mi to odpustíte. 

V tuto chvíli už mi nezbývá, než vám popřát příjemné čtení dalších článků a budu doufat, že si spolu něco dobrého uvaříme!

A mezitím se mějte krásně!
An.

<a href="http://www.bloglovin.com/blog/18248307/?claim=7eh75kzpwc3">Follow my blog with Bloglovin</a>